Vladimír Zlámal

Výstava fotografií čtyř generací rodiny Zlámalů

Rodinná výstava Příkazy V září 2018 proběhla v Hanáckém skanzenu v Příkazích u Olomouce výstava fotografií rodiny Zlámalů. Vystaveny byly kromě mých fotografií i fotografie mého dědečka, otce, syna Jakuba a ženy Ireny. Na tuto výstavu navázala má první samostaná výstava v Praze v Hospodě pod Nuselským mostem


Úvodní slovo z katalogu výstavy


Dovolte nám představit fotografie čtyř generací rodiny Zlámalů. Je symbolické, že výstava je v Hanáckém skanzenu v Příkazích, kde se první fotograf v rodině, Vladimír Zlámal, v roce 1896 narodil. Jeho fotografie vznikaly již během první světové války. Snad mu fotografie pomáhala najít cestu domů a přežít. Snad mu fotografie dávala zapomenout na hrůzy, co jako náctiletý viděl na bojištích po celé Evropě. Ale jedno je jisté. Z Hané, z rodného gruntu se přestěhoval do Prahy a lásku k fotografii si vzal s sebou. A tak to pokračovalo i v dalších generacích.

Jeho syn Vladimír Zlámal (narozen 1942 v Praze) fotografoval a pomáhal v temné komoře od dětských let. V Praze studoval a pracoval, a už jako kluk se vracel na prázdniny a později na dovolenou na Hanou. Jezdil tam s celou rodinou. Fotil své okolí, známé, hlavně ho zajímali lidé. A svým synům předával lásku k fotografii a cestu zpět ke kořenům.

Nejstarší z jeho synů Vladimír Zlámal (narozen 1965 v Praze) také jezdil na prázdniny na Moravu a rovina Hané a lesy a kopečky „hor“ Bouzovska jej formovaly. Stejně jako uličky a parky staré Prahy. Také jako malý kluk zažíval v koupelně to kouzlo, kdy se ve vývojce na bílém papíru objevuje obraz. Učil se vidět svět ve tvarech a odstínech černobílé fotografie. Přišel rok 1989, hranice se otevřely, barevná fotografie získala díky technologiím ze „západu“ jinou kvalitu a cenu. S 21. stoletím nastoupil internet a digitální fotografie. Ale ty tvary a černobílé vidění a řemeslo zůstaly.

Jeho syn Jakub Zlámal (narozen 1991 v Praze) pokračuje v tradici. Jako malý kluk jezdil na prázdniny na Moravu a také fotí. Vyrůstal v době digitální. Dneska je snadné cestovat, poznávat, a virtuální svět je plný jasných barev a ostrých „nepředstav“. O to víc je vše kolem nás zamlženější a obyčejné už není „IN“. Snad proto ho okouzlil Balkán a v roce 2017 sbalil foťák a vydal se na cestu kolem světa. Fotí život kolem sebe, fotí obyčejné lidi, architekturu a exotickou přírodu. Posílá fotky přes internet domů do Čech, a hledá si svou cestu. Jestli ta cesta vede domů na rodnou hroudu nebo na jiný konec dnešního „zrychleného a smrštěného světa“ nikdo neví. Ať ho fotografie provází.

Na jeho cestě ho hlídá a sleduje jeho máma Irena Zlámalová. Narodila se v roce 1969 v Mostě a provdala se v roce 1990 do rodiny Zlámalů. V její rodině fotografoval už pradědeček drogista ještě na skleněné desky, fotil dědeček, tatínek (ten pracoval na Barrandově) a od dětství fotí i ona. Našla se v digitální fotografii a skrze ni otvírá okna do svých světů. Tak nějak pluje mezi tím vším v prostoru a své vize a světy představuje společně se svým synem, manželem a tchánem.

Fotografie je zachycení okamžiku, zastavení času. Tak se zastavte v Hanáckém skanzenu, kde se také zastavil čas. Zastavte se v Příkazích, rodišti pana Zlámala a náhlédněte do rodinných archivů.

Dobré světlo přejí Zlámalovi