V září 2018 proběhla v Hanáckém skanzenu v Příkazích u Olomouce
výstava fotografií rodiny Zlámalů. Vystaveny byly kromě mých
fotografií i fotografie mého dědečka, otce, syna Jakuba a ženy Ireny.
Na tuto výstavu navázala má první samostaná výstava v Praze "
Jak se v tom vyznat mám?
"
Úvodní slovo z katalogu výstavy
Dovolte nám představit fotografie čtyř generací rodiny Zlámalů. Je
symbolické, že výstava je v Hanáckém skanzenu v Příkazích, kde se
první fotograf v rodině, Vladimír Zlámal, v roce 1896 narodil. Jeho
fotografie vznikaly již během první světové války. Snad mu fotografie
pomáhala najít cestu domů a přežít. Snad mu fotografie dávala
zapomenout na hrůzy, co jako náctiletý viděl na bojištích po celé
Evropě. Ale jedno je jisté. Z Hané, z rodného gruntu se přestěhoval do
Prahy a lásku k fotografii si vzal s sebou. A tak to pokračovalo i v
dalších generacích.
Jeho syn Vladimír Zlámal (narozen 1942 v Praze) fotografoval a pomáhal
v temné komoře od dětských let. V Praze studoval a pracoval, a už jako
kluk se vracel na prázdniny a později na dovolenou na Hanou. Jezdil
tam s celou rodinou. Fotil své okolí, známé, hlavně ho zajímali lidé.
A svým synům předával lásku k fotografii a cestu zpět ke kořenům.
Nejstarší z jeho synů Vladimír Zlámal (narozen 1965 v Praze) také
jezdil na prázdniny na Moravu a rovina Hané a lesy a kopečky „hor“
Bouzovska jej formovaly. Stejně jako uličky a parky staré Prahy. Také
jako malý kluk zažíval v koupelně to kouzlo, kdy se ve vývojce na
bílém papíru objevuje obraz. Učil se vidět svět ve tvarech a odstínech
černobílé fotografie. Přišel rok 1989, hranice se otevřely, barevná
fotografie získala díky technologiím ze „západu“ jinou kvalitu a cenu.
S 21. stoletím nastoupil internet a digitální fotografie. Ale ty tvary
a černobílé vidění a řemeslo zůstaly.
Jeho syn Jakub Zlámal (narozen 1991 v Praze) pokračuje v tradici. Jako
malý kluk jezdil na prázdniny na Moravu a také fotí. Vyrůstal v době
digitální. Dneska je snadné cestovat, poznávat, a virtuální svět je
plný jasných barev a ostrých „nepředstav“. O to víc je vše kolem nás
zamlženější a obyčejné už není „IN“. Snad proto ho okouzlil Balkán a v
roce 2017 sbalil foťák a vydal se na cestu kolem světa. Fotí život
kolem sebe, fotí obyčejné lidi, architekturu a exotickou přírodu.
Posílá fotky přes internet domů do Čech, a hledá si svou cestu. Jestli
ta cesta vede domů na rodnou hroudu nebo na jiný konec dnešního
„zrychleného a smrštěného světa“ nikdo neví. Ať ho fotografie provází.
Na jeho cestě ho hlídá a sleduje jeho máma Irena Zlámalová. Narodila
se v roce 1969 v Mostě a provdala se v roce 1990 do rodiny Zlámalů. V
její rodině fotografoval už pradědeček drogista ještě na skleněné
desky, fotil dědeček, tatínek (ten pracoval na Barrandově) a od
dětství fotí i ona. Našla se v digitální fotografii a skrze ni otvírá
okna do svých světů. Tak nějak pluje mezi tím vším v prostoru a své
vize a světy představuje společně se svým synem, manželem a tchánem.
Fotografie je zachycení okamžiku, zastavení času. Tak se zastavte v
Hanáckém skanzenu, kde se také zastavil čas. Zastavte se v Příkazích,
rodišti pana Zlámala a náhlédněte do rodinných archivů.
Dobré světlo přejí Zlámalovi