- 1965 narozen v Praze
- 1979 první snímky na klasický film
- 2007 digitální zrcadlovka Nikon
-
září 2018 - výstava Příkazy, Cesta z černobílé Hané až po barevný konec světa a zpět
fotografie čtyř generací rodiny Zlámalů 1918 - 2018 -
listopad 2018 - výstava Praha, Jak se v tom vyznat mám?
- průřez tvorbou -
říjen 2021 - výstava Praha Nusle, Modré světy
- ženy v nuselských ulicích a víly na zámku i v oblacích
Galerie pro pamětníky
Dokumenty z listopadu 1989 v Praze
Hudební kroužek E.E. - Příbram 1988
Fotografuji portréty a ženské akty. A také dokumenty a psy. Fotím v
ulicích, v přírodě i v ateliéru. Podle počasí a nálady.
Fotit jsem začal ve 14. letech. Už jako malý kluk jsem sice pomáhal
tátovi vyvolávat fotky v koupelně, ale opravdu fotit jsem začal až
společně se svým bratrancem Jirkou. Fotil jsem všechno kolem sebe,
přišel domů a hned vyvolával film, a když to šlo tak i rovnou
nazvětšoval. Vývojky a různé lázně jsem si míchal sám. Prostě jsem
pokusoval, okouzlen obrazem a různými postupy v temné komoře.
Přišla revoluce v roce 1989, barevná fotografie, rodina, film na Sony
8 a počítače. Negativy vystřídaly CD a disky. Analogová Praktika
dosloužila a přišel první digitální Nikon, zvětšovák zase vystřídaly
programy. Vše se neuvěřitelně zrychlilo, ale pokusování a objevování
jsou tu stále. Někdy to ukážu, někdy odložím a po letech se divím,
fotografie je pro mě hledání a únik do fantazie.
V posledních letech jsem začal cestovat a dokumentuji život kolem
sebe. Krajinu, architekturu, lidi, ale dávám si pozor, protože věřím,
že fotografie může brát duši, a tak úžasné momentky, katastrofy, drama
či senzaci, v mých fotografiích nehledejte. To najdete v televizi a na
internetu. Pokud spěcháte, sjíždíte na mobilu stovky fotek a videí na
jedno použití, asi nejste na správné adrese. Pro mě je fotografie
zastavení, únik od uspěchaného světa, památka na okamžik. A
nedokonalosti, různost, to je přeci stejné jako svět kolem nás, to
jsme my lidé, děti přírody. To jen stroje umí opakovat stejné tvary
stále dokola.
Prostě jen cvakám pro radost sobě, svému okolí a snad i budoucím
generacím.
Jednomu z mých předků se říká plechový prastařeček, protože jeho portrét je namalován na plechu.
Takto existuje a visí už přes 100 let. V dnešní době každý den vzniká obrovské množství snímků,
máme mobily, sociální sítě, jakási "virtuální ruleta" si s námi pohrává a pomalu ale jistě
se vkrádá do našich životů a do našeho soukromí. I nahota přestává být tabu. Internet je jí plný, reklamy
a časopisy s dokonalými těly jsou všude. Zkuste však vytisknout a vystavit akt.
Zkuste dát sochu Davida od Michelangela na sociální sítě. Zkuste a neuvidíte.
Ale v každém případě tiskněte fotografie. Nebo jednou ztratíte mobil či někdo zruší
cloudy a nebudete mít nic. A vaši potomci také ne.
Přeji vám dobré světlo
Vladimír Zlámal
V případě, že se Vám mé fotky líbí či máte zájem o focení, budu rád pokud mi napíšete vzlamal@gmail.com